Obsah čísla 9/2016

PETRA KVITOVÁ přidala do své sbírky úspěchů i bronzovou medaili z olympijských her v Rio de Janeiru
Snímek: PAVEL LEBEDA

6-8
Letní olympijské hry
9-11
MSJ do 14 let
12-13
Pardubická juniorka
14
Svijany Open
15
Tenis na vozíku
I–XXVII
Příloha: Fiftýn plus
16-17
Letní mistrovství ČR mužů a žen
18
Prague Open
19-20
Zajímavosti ze světa
21-23
Můj příběh: Juan Martin del Potro
25
Trenér: Radek Neugebauer
27-28
Dialog s Martinem Dammem

Webové publikování: Petr Barcal
Hostováno na www.rozhled.cz
Příloha Fiftýn Plus
Mistrovství světa družstev staršího žactva World Junior Tennis final 2016
Tituly mistrů světa získaly Argentinci a Ukrajinky
Vynikající pořadatelská série pokračuje, v Prostějově se už poosmnácté konal World Junior Tennis Final, mistrovství světa družstev do 14 let Šampionát vyhráli suverénně junioři Argentiny, jasně porazili Čínu Juniorky Ukrajiny musely ve finále bojovat o nejvyšší místo na stupních vítězů s Američankami, o zlatu nakonec rozhodl až těsný supertiebreak Černošková: „Tým organizátorů byl jako každý rok výborný a zaslouží si velké poděkování.“ České juniorky skončily pod stupni vítězů, na čtvrtém místě, junioři byli sedmí Čeští junioři sehráli s mistry světa z Argentiny nejvyrovnanější zápas, rozhodly čtyři tiebreaky Dívky určitě chtěly navázat na stříbro z mistrovství Evropy, čeští junioři na bronz Kaderka: „Letos patřily české týmy k nejlepším a věřím, že i tihle mladí Češi budou pokračovat po vítězné cestě.“ České juniorky prohrály bronz v zápase s týmem Ruska Krátce před finále došlo ke schůzce TK PLUS a ITF a vše nasvědčuje, že ITF podepíše smlouvu s TK PLUS a ČTS na pořádání dalších dvou ročníků Velká prostějovská pořadatelská série by se zastavila na čísle 20 Černošek: „Český tenis na letošním šampionátu uspěl a chceme jako pořadatel pokračovat.“
Zpravodajství na straně XXX
str. 19
BERDYCH SI VYBRAL GORANA IVANIŠEVIČE
Náš první hráč TOMÁŠ BERDYCH si našel nového kouče. Českou jedničku vede wimbledonský vítěz z roku 2001 Goran Ivaniševič (na snímku), který nedávno ukončil spolupráci s krajanem Marinem Čiličem. Čtyřiačtyřicetiletý Chorvat odstartoval spolupráci s Berdychem na turnaji v Cincinnati, který začal po skončení olympiády v Rio de Janeiru. Berdych v polovině května ukončil spolupráci s venezuelským koučem Danielem Vallverduem. Poté byl bez trenéra a na výpomoc měl Ivaniševičova krajana Luku Kutanjace. „Rád bych vám oznámil novinku, která se týká výběru nového trenéra. Od turnaje v Cincinnati jím bude Goran Ivaniševič,“ oznámil osmý hráč světa. „Před třemi měsíci jsem začal spolupracovat s Lukou Kutanjacem a od té doby cítím, že můj tenis jde správným směrem. Luka zůstává členem týmu a věřím, že Goranovy hráčské i trenérské zkušenosti nás posunou ještě dále,“ uvedl na Facebooku Tomáš Berdych, který kvůli obavám z viru zika nestartoval na hrách v Riu. Ivaniševič na konci července po třech letech ukončil spolupráci s Čiličem, který s pomocí bývalého wimbledonského vítěze vyhrál předloni US Open. Chorvatská tenisová legenda vedle triumfu na nejslavnějším turnaji ovládla dalších 21 podniků a na žebříčku ATP byla nejvýše na druhém místě...
Zkráceno pro web

str. 19
BEZ JEDINÉHO TITULU UKONČIL SEZONU
Už legendární ROGER FEDERER oznámil ještě před OH, že potřebuje čas na zotavení po únorové operaci kolena, aby se mohl v roce 2017 vrátit v plné síle a pokračovat na okruhu ATP tour ještě několik let. „S velkou lítostí musím oznámit, že nebudu schopný reprezentovat Švýcarsko na olympijských hrách a že vynechám i zbytek sezony. Po konzultaci se svými lékaři a týmem jsem učinil těžké rozhodnutí a ukončil sezonu 2016, protože musím podstoupit delší rehabilitaci,“ uvedl Federer prostřednictvím sociálních sítí. Aktuálně třetí hráč světového žebříčku tak skončil letošní rok bez jediného vyhraného titulu, což se mu stalo naposledy v roce 2000. Do finále postoupil pouze hned začátkem roku v Brisbane, na Grand Slamech si zahrál semifinále v Austrálii a ve Wimbledonu. Na Roland Garros nestartoval kvůli zranění zad a nyní vynechá i US Open. „Doktoři mi doporučili, že pokud chci hrát na ATP tour bez zranění ještě pár let, což mám v úmyslu, měl bych dát svému kolenu a tělu pořádný čas na zotavení. Přijít o celý zbytek roku je těžké, ale malou útěchou pro mě je fakt, že jsem po celou kariéru měl štěstí na minimum zranění,“ napsal sedmnáctinásobný grandslamový šampion, který za necelé dva týdny oslaví 35. narozeniny.
str.19
DJOKOVIČ OZNAČIL LETOŠNÍ ROK ZA BRUTÁLNÍ
První hráč světa NOVAK DJOKOVIČ označil tuto tenisovou sezonu doslova za brutální. „Nejde jenom o to, že jsem na olympiádě vypadl již v prvním kole a oplakal to, ale musel jsem se odhlásit i z turnaje v Cincinnati.“ V Ohiu se nepředstavil kvůli zranění zápěstí, bolesti se mu prý opakovaně vrací. „Jsem velmi smutný z toho, že jsem letos nehrál v Cincinnati. Moc jsem se těšil, ale lékaři mi kvůli zranění doporučili odpočinek. Když přijde zranění, tak s tím nic neuděláme… Většinou se tak stane, když toužíme dosáhnout něčeho velkého,“ napsal na Facebooku srbský tenista, který prožil letos několik velkých zklamání – porážku v 3. kole Wimbledonu s Querreym a brzká vyřazení z olympijského turnaje ve dvouhře i ve čtyřhře. „Mám zranění, které se vrací. Letošní náročný kalendář si vybírá svou daň na mém těle. Hrál jsem mnoho zápasů a musím si odpočinout, abych se doléčil,“ uvedl Djokovič, který má letos po olympijském turnaji bilanci 51 výher a 6 porážek. Víc zápasů letos jiný tenista neodehrál. „Jednou z nejhorších věcí pro sportovce je, když musí přestat hrát kvůli bolestem nebo zranění. Všichni tvrdě makáme a snažíme se o zvýšení síly a vytrvalosti. Ale tělo má své vlastní cesty, jak se uzdravit, a obvykle k tomu potřebuje odpočinek a terapii...
Zkráceno pro web
Tenis v Riu nejlepší   str. 2-3
Od návratu tenisu na olympijskou scénu v roce 1988 se český tenis opět vyznamenal. V Soulu při premiéře získal tři medaile, zlatou ve dvouhře, stříbro a bronz ve čtyřhrách a v Riu 2016 byl opět třikrát úspěšný, třikrát bronzový – Petra Kvitová ve dvouhře, Lucie Šafářová, Barbora Strýcová a Radek Štěpánek s Lucií Hradeckou ve čtyřhrách. Český tenis se stal v rámci naší olympijské výpravy nejúspěšnějším sportovním odvětvím. „Navíc se tenisté ukázali jako skvělá parta,“ znělo z Ria. (fa)
NAŠE BILANCE:
1988: Soul Miloslav Mečíř, dvouhra, zlato Jana Novotná, Helena Suková, stříbro Miloslav Mečíř, Milan Šrejber, bronz  1996: Atlanta Jana Novotná, dvouhra, bronz Jana Novotná, Helena Suková, stříbro  2012: Londýn Andrea Hlaváčková, Lucie Hradecká, stříbro 2016: Rio de Janeiro Petra Kvitová, dvouhra, bronz Lucie Šafářová, Barbora Strýcová, bronz Radek Štěpánek, Lucie Hradecká, bronz.
Úvodní slovo magazínu Tenis    str. 4
Tenisový svět se k olympiádě těsně před zahájením otáčel spíše zády, množily se omluvné vzkazy, virus zika se stal zvláštním zaklínadlem a chvílemi se mohlo zdát, že číhá v dalekém Riu za každým rohem. Stačilo pár agenturních zpráv, že už někoho někde poslal do rakve a plíživý strach v duších omluvených potvrzoval jejich přesvědčení, že udělali dobře. A taky se nehrálo o body do žebříčku a o peníze, a jen ti nejzlatější pak určitě poznali, jakou může mít jejich medaile cenu… V Riu se sice žádné šeky nepředávaly, ale v zákulisí určitě u těch šťastných kalkulačky vrněly… Už to nikdo nezmění, kolem olympiád se vždycky točily velké peníze, sponzoři se mnohdy až alibisticky hlásili k pěti kruhům, ale doba, kdy viděli v olympijské myšlence snad až antickou čistotu, je pryč. Dopingové aféry se jako jedovatý červotoč prokousaly ke sportovním ideálům a udělaly z nich příběh s narušenou důvěrou. Navíc snad poprvé v historii vstoupil doping – možná trochu kostrbatě – na politickou scénu a chvílemi se mohlo zdát, že se neměří všem stejně… Dá se však ještě sportovcům věřit? Nejsou snad vynalézavé metody dopingových čističů zase o krok vepředu? Otevřely se před Riem všechny obálky s osudy dopingových hříšníků? Rád bych také připomenul atmosféru před Riem, o tenistech (a také golfistech) se nepsalo nijak povzbudivě, když se Berdych a Karolína Plíšková omlouvali, byl v debatách skoro pokaždé přidán český závistivý podtext, že milionáři nemají přece start na olympiádě zapotřebí, že jim tajemný virus nabízí dokonalé alibi. Přesto v Českém domě v Riu byli od začátku tenisté ti „známější“, při prezidentské návštěvě stáli v první řadě, konečně český prezident byl k zahlédnutí před časem ve fedcupové lóži, přijímal na hradě wimbledonskou šampionku, stejně jako fedcupové vítězky a určitě Zemana nebo Ovčáčka nenapadlo, že by si šli sednout na rybářskou stoličku ke kanálu vodního slalomu v Tróji. Ale to byl jen začátek, tenisté v Riu strhli ostatní, přitáhli je do hlediště, a když pak přinesli do celkové bilance tři bronzové medaile, měli najednou všichni symbolické modřiny na ramenou, jak je mnozí obdivně plácali. Tenisté v Riu dokázali, že jsou velkou partou, Štěpánek, i když do poslední chvíle nevěděl, zda vstoupí na olympijskou scénu ve smíšené čtyřhře, pomáhal ostatním, fandil, hecoval a stále věřil ve svůj olympijský sen. Určitě je škoda, že až olympiáda musela některým funkcionářům ČOV i ostatním otevřít oči a potvrdit, že tenisté jsou – „normální lidé.“ Brzy bylo jasné, že v Riu bude český tenis hodně úspěšný, se třemi bronzovými medailemi nejlepším českým sportovním odvětvím na hrách (Tenisovému prezidentovi udělal radost i zlatý olympijský zeť Lukáš Krpálek). A už zapomeňme, jak někteří nad tenisty zpočátku ohrnovali nos…
Kompletní úvodní slovo Ing. Františka Kreuze přináší tištné vydání magazínu Tenis
Rio de Janiero: Zlaté bronzové časy   str. 6-8 /Olympijské hry/

Lucie Hradecká s Radkem Štěpánkem
Stála uprostřed ještě rozestavěného areálu, za sebou měla první trénink v Rio de Janeiru, ale také oběd v jídelně o velikosti tří fotbalových hřišť. Čtyři roky před tím při letních hrách v Londýně bydlela z praktických důvodů v pronajatém domku nedaleko All England Clubu, ale teď se společně s dalšími českými sportovci usídlila v olympijské vesnici. „Jsem tady ráda. Navíc poslední dobou se o tenise nemluví moc hezky, protože se hodně hráčů odhlásilo a nejelo sem. Ale podle mě je olympiáda o tom, aby se všechny státy sešly na jednom místě a soutěžily spolu,“ říkala ještě před začátkem her dvojnásobná wimbledonská šampionka Petra Kvitová. V době, kdy ještě netušila, jak vydařený turnaj to nakonec bude. S úžasným finálovým zápasem mužské dvouhry, po kterém se Brit Andy Murray po výhře nad Argentincem Juanem del Potrem radoval jako první singlista historie z obhajoby olympijského titulu, a se třemi velkými českými příběhy. Petr Pála zažil už spoustu fedcupových titulů, ale v Riu mu dojetím tekly slzy. Navzdory omluvenkám ‚last minute‘, těžkému losu a zdravotním potížím Lucie Šafářové se nakonec radoval ze tří olympijských medailí. Bronzových, které mohly mít (nejen) pro šétrenéra české výpravy cenu zlata. „Přinést do olympijské vesnice tři medaile, to je úplná paráda,“ zářil štěstím kapitán. Dobře věděl, jak silné příběhy za každou z jednotlivých medailí byly. Z fanouška medailistou Tenista Radek Štěpánek vypadl z deblového turnaje hned po prvním zápase, a tak byl na olympijských hrách v Riu dlouho hlavně velkým fanouškem ostatních českých sportovců a hlavně tenistů. Na svůj další soutěžní zápas čekal skoro týden, ale když se pak sedmatřicetiletý reprezentant dočkal, stálo to za to. Společně s Lucií Hradeckou vybojoval bronzovou medaili v mixu. Třetí a poslední pro Českou republiku na olympijském turnaji. „Nedá se to popsat. Ta cesta byla hrozně strastiplná, protože pár týdnů zpátky pro mě olympiáda v podstatě půl dne neexistovala (po omluvence Tomáše Berdycha). Pak jsem se sem dostal a nevěděli jsme, jestli budu hrát mix. Čekalo se do poslední chvíle a teď máme medaili! Hlavně Česko bude mít další bronz, což je na tom to nejkrásnější. Těším se na všechno, co teď přijde,“ plánoval oslavy Radek Štěpánek a Lucie Hradecká se k němu přidala: „Hlavně ty poslední dva dny byly hrozně náročné. Celý turnaj jsme vlastně odehráli ve dvou dnech, když se to tak vezme. Byl to tedy takový víkendový turnaj, podobný, jaké jsme měli v dětství. Bylo to strašně náročné. Jsem moc ráda, že se to povedlo, protože kdybychom prohráli, tak bych byla asi hodně zlomená vzhledem k tomu, že jsem byla čtvrtá v deblu. Je super, že se povedlo získat medaili ve všech disciplínách, vyjma mužského singlu a deblu. Všichni ji máme navíc ve stejné barvě. Na to, že jsme až do poslední chvíle nevěděli, jestli se v mixu dostaneme do hry, je to úžasné. Je to skvělý pocit...“
Jen malý krok ke stupňům vítězů    str. 9-10 (MSJ 14)

Denisa Hindová
Opět byly prolomeny bariéry tenisových statistik. Juniorské mistrovství světa družstev do 14 let, World Junior Tennis Final, se v Prostějově konalo už poosmnácté! Nikde jinde na světě to statistika Mezinárodní tenisové federace nepamatuje a vše nasvědčuje, že se tenisová Haná dočká i dvacátého pokračování! Letos mělo mistrovství pro české tenisové mládí trochu trpký konec, oba naši kapitáni byli po skončení šampionátu smutní, dobře věděli, že i při malém kousku tenisového štěstí mohly jejich týmy stát na stupních vítězů. Chlapci prohráli s Argentinou v hodně těsném zápase o postup do semifinále, vítězná Argentina ztratila bod jen s námi a další soupeře doslova vyhnala z kurtu. Ve finále Čínu v nejkratším finále dosavadní historie! Češky podlehly v semifinále Ukrajině a ta pak v rozhodujícím zápase přehrála Ameriku. O postup do Prostějova bojovalo v kontinentálních kvalifikacích 177 družstev z 97 států, o medaile usilovalo jako každoročně šestnáct chlapeckých a dívčích týmů. „Letos se opět budeme snažit vytvořit přátelské prostředí pro všechny, aby byli děti a lidé kolem šampionátu spokojeni. Nikde jinde nebylo mistrovství světa tak dlouho, k tomu není třeba nic dodávat. Pevně věříme, že bude mít šampionát opět příjemnou a přívětivou atmosféru. Čeká nás přehlídka těch nejlepších v této věkové kategorii, takový mladičký Davis Cup a Fed Cup dohromady,“ konstatovala před mistrovstvím jeho ředitelka Petra Černošková, v této roli byla už poosmnácté! Připomenula, že mezi startujícími opět může být budoucí velká tenisová hvězda první kategorie. „Na to si ale musíme počkat, v minulosti náš šampionát viděl v akci Rafaela Nadala, Novaka Djokoviče, Jo-Wilfrieda Tsongu, Richarda Gasqueta, dříve také Lleytona Hewitta, Amélii Mauresmoovou, Justine Heninovou, později Dinaru Safinovou. Třeba letos uvidíme budoucí světovou jedničku,“ přidala. Na Hané hrály mnohé ze současných hvězd, Djokovič před patnácti lety, Nadal v roce 2000 a Černošek už osmnáct let říká, že kdo chce jednou zaklepat na nebeskou bránu světového tenisu, musí se předvést na prostějovské antuce. Na druhé straně ne všem se to podaří, propadnou se v kulisách úporných snah, ale v každém případě – uspět na šampionátu čtrnáctiletých je dobré vysvědčení a jasné potvrzení talentu...
Více přináší tištěné číslo magazínu
Skvělá organizace, slabší výkony   str. 12-13 /pardubická juniorka/

Vítězové Pardubické juniorky 2016 Michaela Bayerlová a Michael Vrbenský
Pardubická juniorka má v českém tenise důležité místo. I na letošní 89. ročník mistrovství České republiky staršího dorostu přijela o titul republikového šampióna bojovat téměř celá česká špička. V chlapecké části chyběl pouze dlouhodobě zraněný Patrik Rikl, v dívčí, jak je v posledních letech obvyklé, bylo omluvenek více. Hráčky Vondroušová, Kaňková, Bouzková a Kilnarová již dávají přednost ženským turnajům. Pardubická juniorka je stále v očích většiny hráčů největším českým turnajem, který mohou v dorostenecké kategorii vyhrát. I proto řada favoritů často nezvládne svou roli a podlehne tlaku, na který mladí hráči ještě nejsou zvyklí. Letos tomu nebylo jinak a v Pardubicích jsme se dočkali řady překvapení už od prvních kol. Zaslouženými vítězi 89. ročníku se stali Michael Vrbenský (TK Sparta Praha) a Michaela Bayerlová (TK AGROFERT Prostějov).

Pardubickou juniorku dlouhodobě zdobí především perfektní organizace pod vedením ředitele Miroslava Másla a profesionální prostředí. Rozhodčí na všechna utkání, výměna míčů po jedenácti hrách, sběrači, ceny pro vítěze za více než 400 tisíc korun a plná tribuna diváků při finálových utkáních, to vše pomáhá připravit ty nejlepší hráče na „velký tenis“. Je otázkou, kdo z letošních účastníků, a jestli vůbec někdo, se mezi světovou elitu podívá. Z minulých vítězů se to podařilo Veselému, Pavláskovi, Smitkové a dobře nakročeno má i předloňský vítěz Zdeněk Kolář. Bohužel je v posledních létech více těch, kteří šance nevyužijí, a Pardubická je jejich posledním velkým úspěchem. A bojím se, že to tak bude i letos. Řada zápasů, a to včetně těch v závěrečných kolech, svou kvalitou pokulhávala. Největším favoritem chlapecké části a současně prvním nasazeným hráčem byl Filip Duda, už v prvním kole však prohrál s domácím Danielem Jankem. „Do Pardubic jsem přijel vyhrát. Vím, že jsem byl považován za favorita, a to mě znervózňovalo už pár dnů před turnajem. Hrál jsem špatně, k tomu se přidaly bolesti ruky, takže jsem nemohl pořádně podávat. Jsem zklamaný,“ zhodnotil své vystoupení Duda. Stejný osud měl i čtvrtý nasazený Štěpán Holiš. V dívčí části svá úvodní vystoupení nezvládly druhá nasazená a loňská finalistka Kudelová a třetí Hájková. Ani u jedné se nejednalo o senzaci, obě hráčky letos zatím formu hledají. Jejich přemožitelky Sonja Křtěnová, respektive Magdalena Pantůčková byly favoritkami. Zatímco v chlapecké části k velkým překvapením už nedošlo, v dívčím pavouku se ve čtvrtfinále s turnajem rozloučily dvě největší favoritky. Čtyřicátá juniorka světa Johana Marková nestačila na Terezu Procházkovou a Magdalena Pantůčková na pozdější vítězku Bayerlovou. „Na Terezu jsem dnes neměla. Titul z Pardubic byl pro mě letos opravdu důležitý, přizpůsobila jsem mu přípravu, proto jsem hodně zklamaná,“ zhodnotila porážku Marková...
Zkráceno pro web
V Ostravě se rodí nová tradice    str. 16-17 /mistrovství ČR/

Marek Michalička (vpravo) blahopřeje po skončení finále Petru Michnevovi
Mistrovství ČR dospělých se uskutečnilo v Komenského sadech v areálu SC Ostrava už podruhé. Vítězem dvouhry a novým mistrem ČR pro rok 2016 se stal Petr Michnev, dvouhru žen vyhrála a loňský titul obhájila Pernilla Mendesová. „Pro mě byla tenisová Ostrava vždy něčím posvátným, vzhlíželi jsme k ní s velkým obdivem,“ říká prezident českého tenisu Ivo Kaderka už dlouho. „Nedá se zapomenout na slavná mistrovství republiky v Komenského sadech, na odkaz Ivana Lendla, který právě tam vyhrál svůj první československý titul mistra republiky. A taky na velkou partu hráčů a trenérů, kteří ve své době dokázali vzdorovat tenisové Praze. I proto mi hodně záleželo na tom, aby se velká tradice tenisového mistrovství do Ostravy vrátila, a jsem rád, že se to daří.“ Komenského sady a v nich znovuobnovené České mistrovství republiky byl jeden z dávných snů českého tenisového prezidenta.

Jak se nakonec odehrál příběh znovuzrození ostravského mistrovství ČR mužů a žen po téměř dvaceti letech? „Začal před dvěma lety, kdy za mnou prezident ČTS Ivo Kaderka přišel během vyhlášení ankety sportovce Moravskoslezského kraje s myšlenkou – co bych tomu říkal, kdyby šampionát ČR byl od roku 2015 přidělen klubu SC Ostrava. Neváhal jsem ani minutu, protože sám si ještě pamatuji, kdy v Komenského sadech toto mistrovství probíhalo za účasti takových hvězd českého tenisu, jakými byli ostravský rodák Ivan Lendl, Jan Kodeš a ostatní,“ říkal v Ostravě hejtman Moravskoslezského kraje Miroslav Novák. „Stejně jako minulý rok i letos Moravskoslezský kraj toto mistrovství významně podpořil, stejně tak jako podporuje ostatní aktivity Českého tenisového svazu, spojené s pořádáním Davis Cupu a Fed Cupu. Ani nyní jsme se nemýlili, námi vložené prostředky byly dobře investovány. Mistrovství ČR doprovází řada akcí, jako například Dětský den ostravských dětských domovů, akce České unie sportu pro veřejnost „Sportuj s námi“ a v neposlední řadě velký turnaj osmi až devítiletých dětí.“ Prezident ČTS Ivo Kaderka: „Bez hejtmana Miroslava Nováka by nikdy nebyl sport v Moravskoslezském regionu na tak vysoké úrovni a neměl by takové podmínky ke svému rozvoji. I proto jsem mu letos při závěrečném ceremoniálu předal symbolickou Cenu vděčnosti za podporu tenisu a sportu. Bez jeho přičinění bychom těžko byli materiálně a technicky schopni šampionát zajistit. Pevně věřím, že naše spolupráce bude pokračovat, v jeho osobě je záruka, že se sport bude v tomto regionu rozvíjet.“ A hejtman Novák? „Chtěl bych touto cestou poděkovat prezidentovi ČTS za cenu, kterou jsem obdržel z jeho rukou při slavnostním ceremoniálu. Velmi si jí vážím. Poděkování patří také celému realizačnímu týmu mistrovství ČR a již nyní se těším na setkání v roce 2017...“
Více přináší tištěné číslo magazínu
Na Štvanici bez diváckého zájmu   str. 18 /Prague open/

Finalisté turnaje, zleva Uladzimir Ignatik a vítěz Santiago Giraldo
Poslední červencový týden patřil dvěma štvanickým turnajům se společným názvem Advantage Cars Prague Open 2016. Tím prvním byl ženský ITF turnaj s dotací 75 tisíc amerických dolarů, druhým pak mužský challenger s dotací 42 tisíc USD. Oba turnaje měly mít podle pořadatelů ve startovním poli řadu hvězd, všechny se ale v posledních dnech odhlásily, a tak jediným diváckým tahákem měl být osmadvacátý hráč světového žebříčku Slovák Martin Kližan. Po jeho čtvrtfinálové prohře začal být turnaj pro české fanoušky naprosto nezajímavý a areál pražské Štvanice byl při závěrečných kolech skoro prázdný. Finálová utkání, jistě i kvůli nepříznivému počasí, sledovalo jen pár desítek diváků. Škoda… Co selhalo? Lepší propagace obou turnajů, pokud nějaká vůbec byla? Důslednější spolupráce s českou špičkou? Je navíc mockrát prověřenou pravdou, že bez české účasti, pokud je nenahradí atraktivní cizinci, jsou tyto turnaje jen smutným představením. Jak asi bylo turnajovým šéfům a představitelům tradičního pražského klubu, když na finále ženské dvouhry nepřišlo do hlediště ani padesát diváků? Přitom jen pár kilometrů odtud na pražské Spartě se na přelomu dubna a května pořadatelé báli, že budou muset pro obrovský zájem diváků policejně uzavřít areál. Zajistili kyvadlovou dopravu do Stromovky, a třebaže autobusy svážející fanoušky k areálu měly cedule „Kapacita areálu byla naplněna“, přesto tam nadšení tenisoví fanoušci jeli a sledovali vše alespoň na velkoplošné obrazovce. Tu na Štvanici instalovat nemuseli… Diváci si ve Stromovce zasloužili největší obdiv, hlediště bylo plné péřovek, dek, kulichů, tenisoví nadšenci byli v hledišti dlouhou dobu před začátkem, těšili se na vynikající tenis. A hlavně důsledná propagace, která byla letos obohacena o televizní spoty „fedcupových holek z plakátu“, je lákala do turnajového hlediště. Třebaže na jednom ze serverů po štvanickém turnaji jeho ředitel konstatoval, že je spokojený a – „návštěvnost byla konzistentní,“ přidal, že touží po navýšení dotace – „vzhledem k tomu, že ITF předělává strukturu turnajů, tak se to nabízí a je to velmi reálné.“ Pokud se od začátku nebude myslet na diváka, tak opět z milionové Prahy přijede na Štvanici padesátka nejvěrnějších… Je to opravdu velký rozdíl oproti turnajům na Spartě, kde ženské finále sledovaly tři tisíce a mužský challenger i patnáct set diváků, na nedávném challengeru Svijany Open byla na finále skoro tisícovka diváků a abychom nehledali příklady jen ve velkém tenise, tak štvaničtí marketeři mohli závidět divácký zájem i o Pardubickou juniorku…
Zkráceno pro web
MONFILS ZÍSKAL SVOJI NEJCENNĚJŠÍ TROFEJ  str. 20
Showman GAEL MONFILS oslavil ve Washingtonu svůj premiérový titul z podniku ATP 500. Ve svém již 25. finále vybojoval teprve šestou trofej, když v boji o ni utekl Chorvatu Ivu Karlovičovi z mečbolu. Francouz na turnaj do Washingtonu často nejezdí, ale když už dorazí, dosahuje dobrých a čím dál lepších výsledků. V roce 2007 skončil v semifinále, v sezoně 2011 podlehl ve finále českému reprezentantovi Radku Štěpánkovi. Letos dotáhl své snažení až k titulu, svému nejcennějšímu titulu v kariéře, šestému celkově a prvnímu na tvrdém povrchu pod otevřeným nebem. „Je to pro mě velká pocta, tenhle turnaj pro mě moc znamená. Když jsem sem přijel poprvé, viděl jsem na tabuli minulých vítězů velká jména – Arthur Ashe, Yannick Noah. Vždycky jsem si říkal, že bych byl moc rád, kdyby moje jméno stálo vedle jejich. Oni jsou tenisovými legendami a já jsem šťastný, že jsem se alespoň na tomto turnaji dostal na jejich úroveň,“ řekl Monfils. Devětadvacetiletý Francouz, který ve Washingtonu ukončil sérii tří porážek a dva a půl měsíce dlouhé čekání na vítězný zápas, ve finále zdolal Iva Karloviče ve třech setech a poprvé v kariéře vyhrál finálový duel poté, co prohrál první set. Dlouho hledal recept na Chorvatův servis, našel ho až na poslední chvíli, kdy soupeř servíroval na vítězství v turnaji! V ten moment totiž Karlovič ztratil podání poprvé na turnaji, poprvé po sérii 56 vyhraných gamů v řadě. Druhý nasazený Monfils pak v tie-breaku přežil mečbol a dostal se na koně. „Byla to velká bitva,“ řekl vítěz směrem k dvoumetrovému obrovi, proti němuž zvýšil vedení ve vzájemné bilanci na 4:2, a zároveň dodal: „Chtěl bych teď poděkovat svému týmu, hlavně mému trenérovi Mikaelovi Tillströmovi. Díky chlape! Už jsme letos prohráli dvě finále a bylo to i tady těžké. Na Roland Garros jsem sice chytil nepříjemnou virózu, ale dokázali jsme se zase připravit v nejlepší formě. Ještě jednou děkuju!“ Bývalý sedmý hráč světa Gael Monfils, který si v žebříčku ATP polepšil ze sedmnáctého na čtrnácté místo a v hodnocení letošní sezony se posunul na devátou příčku před Rogera Federera, má za celou kariéru velmi negativní bilanci finálových zápasů – 6:19. První titul získal už v roce 2005 na antuce v polských Sopotech, dalších čtyř triumfů pak dosáhl na tvrdém povrchu v hale. Nyní mu tak chybí už jen trofej z turnaje na nejméně oblíbené trávě. Už třikrát byl neúspěšný ve finále podniků Masters.

Počítejte se mnou, vzkázal z olympijského Ria  str. 21-23 /můj příběh/
Kde by tenhle skoro dvoumetrový argentinský habán JUAN MARTIN DEL POTRO mohl být a kolik úspěchů by mohl posbírat, kdyby nebylo těch jeho proklatých zápěstí? Na žebříčku by určitě figuroval hodně vysoko, ne-li na samotném vrcholu, a ve sbírce by nejspíš měl více než jeden grandslamový titul z US Open 2009. Na druhou stranu v necelých osmadvaceti letech rozhodně ještě není odepsanou veličinou. A pokud mu několikrát operovaná zápěstí konečně budou opravdu držet a dovolí mu hrát bez přestávek a bolesti, rodák z Tandilu může ještě předvádět velké věci. Ostatně ukázal to na olympijských hrách v Rio de Janeiru. V prvním kole šokoval Novaka Djokoviče, poradil si i s dalšími třemi soupeři, v semifinále přetlačil Rafaela Nadala a až ve finále se po další tuhé bitvě musel sklonit před Andym Murraym. Se stříbrnou medailí na krku byl jedním z nejšťastnějších sportovců pod pěti propojenými kruhy a těšil se, že podobná představení bude předvádět také v dalších měsících a letech. Pokud tedy zdraví dovolí…

Sezonu 2008 zakončil Juan Martin del Potro ve dvaceti letech jako devátý tenista světa. Se čtyřmi turnajovými tituly v kapse a účastí na Turnaji mistrů. Když byl dotázán na cíle pro další rok, prohlásil. „Nevím. Chci vyhrát grandslamový turnaj. Možná se to povede už příští rok, možná v některém dalším. Udělám pro to všechno, ale nikdy nevíte. Jestli ano, tak mi to řekněte!“ Říkat mu to nikdo nemusel, protože velmi brzy přišel s nejlepší možnou odpovědí sám. Posílen povoleným dopingem v podobě vítězství na podniku ve Washingtonu a finále na tisícovce v Montrealu vyřadil na US Open Juana Carlose Ferrera v osmifinále, o kolo dál pokořil Marina Čiliče a v semifinále nedal šanci Rafaelu Nadalovi, který uhrál v každém setu jen dva gamy. A ve finále nedovolil Rogeru Federerovi ovládnout newyorský Grand Slam pošesté za sebou. Obstál v úchvatné pětisetové bitvě a dvaatřicet let po vítězství Guillerma Vilase, který finále osobně sledoval, se stal druhým argentinským šampionem US Open v historii. „Byly to úžasné dva týdny. Splnil jsem si sen,“ radoval se nadšený del Potro. Jednak si velmi vážil největšího úspěchu kariéry, jednak toho, proti komu ho vybojoval. „Jednou věcí je vyhrát US Open a tou druhou porazit Rogera. Ale já se ještě budu muset hodně zlepšit, abych byl jako on. Bojoval až do posledního bodu...“
Více přináší tištěné číslo magazínu
Sedět v Djokovičově lóži mě neláká  str. 27-28 /dialog měsíce/
Je spokojený. Je to na něm vidět a cítit z každého jeho slova. MARTIN DAMM, bývalý dvaačtyřicátý tenista světa a pětinásobný finalista turnajů na okruhu ATP, v deblu pátý hráč žebříčku a majitel čtyřiceti titulů včetně grandslamového z US Open 2006, a také daviscupový reprezentant, je šest let po ukončení kariéry trenérem Slovince Blaže Roly či bývalým koučem Martina Kližana. Slovenskému tenistovi pomohl ke dvěma turnajovým triumfům a čtyřiadvacátému místu na světě. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech žije především v Bradentonu na Floridě, do Čech se pravidelně vrací vždy zhruba na dva měsíce v létě. A to i s dětmi, osmiletou Laurou, třináctiletým Martinem a o rok starším Maxem. Synové se potatili a tak Martin Damm dohlíží také na jejich tenisový vývoj, i když hlavní slovo přenechává jiným. A hodlá to tak nechat i do budoucna.

Když jste v roce 2010 po US Open skončil, říkal jste, že tohoto rozhodnutí určitě nebudete litovat, přestože jste tehdy ještě plánoval sezonu hrát. Opravdu jste nezalitoval?
Vůbec. A neříkám to jenom proto, že jsem to prohlásil před pár lety. Tenisu bylo tolik od žákovských let až do osmatřiceti, kdy jsem skončil, že jsem si to užil úplně maximálně. Když vidím v Praze kluky, jak ještě hrají třeba přebory, nechápu je. Radši si jdu na golf nebo zaběhat, dělám jiné věci.
Jestli to nebude tím, že jste tenisovým trenérem?
Možná kdybych tenis nehrál vůbec, šel bych si asi pinknout. Ale spíš ani tak ne. Opravdu toho bylo dost. A to jsem měl tenis fakt rád. Někteří lidi se naopak těšili, až skončí. Já to tak neměl, chtěl jsem pořád hrát. Ale i když to bylo jinak, je to super. Vůbec nelituju, ani vteřinu.
Jak jste na tom teď, šest let po ukončení kariéry?
Hraju docela dost, ruka je pořád naučená, mozoly nemám, nic mě nebolí.
Z hráče jste se v září 2010 stal doslova přes noc trenérem a vaším prvním svěřencem byl Ryan Harrison, tehdy velmi nadějný americký mladík. Tato spolupráce ale poměrně rychle skončila…
Nesplnila očekávání, z mé strany určitě ne. Trvala jen čtyři měsíce. Byl to můj první svěřenec a možná jsem do toho vstupoval až moc optimisticky a řekl bych – nezkušeně. Prostě jsme si nesedli. On měl pocit, že všechno ví nejlíp, i když mu bylo osmnáct, přitom říkal, že mě uznává a těší se. Možná to bylo i mentalitou, každý jsme měli jiné zájmy...
Více přináší tištěné číslo magazínu

Archiv předchozích čísel